Historie

Městem byl Zábřeh prohlášen už ve 13. století, osada na levém břehu Moravské Sázavy ale ležela už dávno předtím. První písemná zmínka o Zábřehu pochází z roku 1254. Původně Zábřeh získali do dědičného držení Pánové z Kravař (1397-1446), jejichž úmyslem bylo vytvořit z města hospodářské středisko svých severomoravských statků. Období největšího rozmachu a rozvoje města však nastalo až s příchodem panského rodu Tunklů (1442-1510). Tunklové z Brníčka a Zábřeha jsou vůbec nejpopulárnějším rodem, který kdy v Zábřehu sídlil. Je to dáno tím, že se jednalo o rod skutečně bydlící na zábřežském hradu, což se u jeho předchůdců a ani následovníků nestávalo. Tunklové učinili ze Zábřeha srdce rozsáhlého panství, které patřilo mezi největší na Moravě. Zábřeh od nich získal různé výsady a privilegia. Jiří starší Tunkl proslul jako zakladatel rybníků, z nichž se ve městě zachoval pouze jediný, rybník Oborník.

Po smrti Jiřího Tunkla se jeho majetku ujal jediný syn Jindřich Tunkl. Ten byl však v roce 1508 nucen pro velké dluhy celé panství prodat Mikuláši Trčkovi z Lípy. Nepobyl ale na panství dlouho a již v roce 1512 jej vyměnil s Ladislavem z Boskovic za Svojanov u Poličky. Janem z Boskovic vymírá rod po meči a na panství se na sklonku 16. století dostávají Žerotínové – konkrétně Ladislav Velen ze Žerotína. Ten zanechal městu zajímavou památku v podobě zvonu, který dal ulít pro bratrský kostel Sv. Barbory. Zvon se pod názvem Sv. Anna nakonec objevil na věži děkanského chrámu Sv. Bartoloměje, kde je k vidění dodnes. Jako konfiskát se panství v roce 1622 dostalo do majetku čerstvě povýšeného knížete Karla z Lichtenštejna. S rodem Liechtenštejnů pak zůstal Zábřeh spjat po celých dlouhých tři sta let. Třicetiletá válka znamenala pro město na dlouhou dobu stagnaci v jeho rozvoji. Zábřeh sám se celkem rychle z válečných pohrom vzpamatoval, avšak hospodářsky ani kulturně již nedosáhl své někdejší úrovně.

Další významný historický moment přišel v polovině 19. století, kdy se Zábřeh díky nové železniční trati z Olomouce do Prahy stal důležitým obchodně-průmyslovým a přepravním centrem. Význam zábřežské železniční stanice byl ještě podtržen v roce 1871 dokončením odbočky do Šumperka a Sobotína, o níž se zasloužila zejména podnikatelská rodina Kleinů. Ráz a charakter města ale neurčily jen významné stavby. Velkou roli v tom sehrály také osobnosti, na které je město dodnes patřičně hrdé.

Historické objekty

Dům Pod Podloubím
Dům Pod Podloubím

Renesanční dům s mázhauzem a původními gotickými sklepy dnes patří k nejzachovalejším a nejvýstavnějším měšťanským domům v Zábřeze. Jeho majiteli byli obvykle přední zábřežští měšťané. Patřil mimo jiné i Burianu Vizovskému, jehož dcera Magdalena se roku 1618 provdala za Jana Amose Komenského. V objektu v současnosti sídlí městské muzeum s expozicí nejslavnějšího rodáka, polárního cestovatele, dobrodruha a spisovatele Jana Eskymo Welzla. Součástí muzea jsou tři expozice – Z historie města a okolí, Jan Eskymo Welzl (1868 – 1948) a Z pokladů zábřežského muzea.

Stálé expozice v muzeu:

Z historie města a okolí

Úvod je věnován nejstaršímu úseku dějin – pravěku zdejší oblasti. Následují doklady prvních písemných zmínek o Zábřehu z 2. poloviny 13. století. Nechybějí středověké nálezy z hradu Hoštejna, doplněné plánem půdorysu hradu v Zábřehu. V chronologickém pořadí je možné zhlédnout plastické erby jednotlivých vlastníků města. Zajímavými exponáty jsou výtisk Bible kralické, připomínající zábřežský bratrský sbor.

Jan Eskymo Welzl (1868 – 1948)
Jan Eskymo Welzl (1868 – 1948)

Ve „věži“ domu Pod Podloubím je miniexpozice věnovaná nejznámějšímu rodákovi města, polárnímu cestovateli, náčelníkovi Eskymáků, vypravěči, dobrodruhovi – Janu Eskymo Welzlovi. Jsou zde ukázky řady fotografií, korespondence a mapy, které zachycují jeho toulky po světě.

Z pokladů zábřežského muzea
Z pokladů zábřežského muzea

Z bohatého sbírkového fondu zábřežského muzea zaujmou zejména obrazy, cechovní truhlice, skříňkové hodiny, obrázky na skle a sbírky etnografického charakteru. Muzeum vlastní druhou největší sbírku grafik V. Hollara, čelního představitele grafického umění 17. století.

Další historické objekty ve městě

Zámek Skalička
Zámek Skalička

Budova zámku je důležitým dokladem civilní barokně-klasicistní architektury a rovněž i výraznou dominantou městské části Zábřeh – Skalička.  Na zámku se konají koncerty, výstavy mladých autorů a rovněž i různé klubové a společenské akce, přičemž své místo zde má také instalace týkající se historie objektu a celého, v minulosti samostatného, manství a obce Skalička. Místo zde mají také akce pořádané místní organizaci Klubu Českých turistů, či Sborem dobrovolných hasičů na Skaličce.

Kostel sv. Bartoloměje
Kostel sv. Bartoloměje

Kostel vznikl zřejmě společně se založením města někdy v první polovině 13. století. V období reformace připadl kostel příslušníkům kališnického vyznání, za doby pánů z Boskovic pak luteránům. K návratu kostela do správy katolické církve došlo po roce 1620. Technický stav budovy se postupem času zhoršoval, až byl kostel roku 1750 uzavřen a mše byly slouženy na radnici. Následujícího roku byl původní chrám zbořen a na jeho místě se začalo od základů se stavbou kostela nového. Podle tradice vypracoval plány italský architekt Domenico Martinelli. První bohoslužba byla v novém chrámu sloužena 10. listopadu 1754. Stavební práce a zejména vybavování interiéru ale pokračovaly ještě v dalších letech. V přilehlé ulici zaujme svým klasicistním průčelím budova fary. V roce 1780 ji nechal postavit farář Antonín Josef Pschor. Datum vzniku stavby je vytesáno v pamětním kameni umístěném nad vchodem. Jedná se bezesporu o jeden ze slohově nejčistších domů ve městě.

Kostel Církve československé husitské
Kostel Církve československé husitské

Iniciátory stavby tohoto kostela byli bratři Hermann a Otto Brassovi. V roce 1896 byl položen základní kámen a rozběhly se všechny přípravné práce. Stavba byla dokončena v roce 1903 podle plánů stavitele Karla Ilgnera a je provedena ve stylu novogotiky z tmavě pálených cihel v kombinaci s krémově tónovaným štukovým rámováním. Půdorys kostela má tvar kříže a kromě vlastního sakrálního prostoru je v něm umístěna i fara a byt pro rodinu kněze.

Kostel svaté Barbory
Kostel svaté Barbory

Legenda vypráví, že kostel založili za hradbami města Zábřeha příslušníci řádu templářů. Nejstarší písemná zmínka o kostelíku stojícím za horní městskou bránou je však až z druhé poloviny 15. století, kdy byl zasvěcen svatému Kříži. Připomínkou na středověký původ chrámu je gotický presbytář. Nedávno provedený stavební průzkum zde doložil existenci sedmi úzkých gotických oken. Od devadesátých let minulého století je kostel z důvodu špatného technického stavu uzavřen a jeho mobiliář je deponován a postupně restaurován.

Masarykovo náměstí
Masarykovo náměstí

Už ve středověku bylo náměstí přirozeným centrem města. Odehrával se zde každodenní život, probíhaly slavnosti, týdenní či výroční trhy. V minulosti mělo typický obdélníkový půdorys ohraničený ze čtyř stran frontou měšťanských domů. Postupem času však prostranství svoji podobu změnilo. Na počátku 17. století zmizela zástavba před zámkem a na jejím místě vyrostl malý park. Po ničivém požáru, který roku 1793 zasáhl více než polovinu domů, došlo k rozsáhlé přestavbě a centrum ztratilo svůj typický středověký ráz s domy situovanými štítovým průčelím do náměstí. Ve třicátých a následně padesátých letech minulého století byla postupně zbourána fronta domů před kostelem. Domy ve vnitřním městě požívaly zvláštní výhody – právo vařit a zejména čepovat pivo. Pivo se však nevařilo po jednotlivých domech, ale ve společném obecním pivovaru, který stál hned vedle radnice.

Hrad a zámek Zábřeh
Hrad a zámek Zábřeh

Na místě dnešního zámku stávala původně tvrz přístupná jen ze strany od města. Byla umístěna na vysutém ostrohu nad údolím Moravské Sázavy a sloužila k ochraně významné obchodní cesty z Čech na Moravu. Pravděpodobně za Šternberků a Kravařů byla tvrz ve druhé polovině 14. století podstatně rozšířena, takže je možné v této době již hovořit o hradu. Další z majitelů zábřežského hradu – Tunklové – z něj hodlali vybudovat své hlavní rodové sídlo. Právě do období tunklovské nadvlády zřejmě spadá přestavba a rozšíření zábřežského hradu. Pozdně gotickou přestavbu dnes připomíná pískovcový reliéf s rodovým erbem Tunklů a letopočtem 1478 umístěný v průjezdu zámku. Do stavební historie zábřežského panského sídla se výrazně zapsali i Boskovicové, kteří jej ve druhé polovině 16. století renesančně přestavěli. Nástupci Boskoviců Ladislavu Velenovi ze Žerotína byl po bitvě na Bílé hoře jako veliteli stavovského vojska zabaven veškerý majetek a konfiskované zábřežské panství se stalo součástí rozsáhlého majetku knížecího rodu Lichtenštejnů. V jejich držení zůstalo více než dvě stě roků. V letech 1727–1732 bylo přistavěno severní patrové barokní křídlo, a zábřežský zámek tak získal svoji nynější podobu. V roce 1849 zámek odkoupilo město a bývalé panské sídlo se natrvalo změnilo na kanceláře státních úřadů.

Stará radnice
Stará radnice

Poloha radnice je velice pozoruhodná. Vévodí náměstí i městu z nejvyššího místa, odtud bylo možno rychle přehlédnout celkovou situaci. Je zde zachovaný gotický sklep. Přízemí bylo vybudováno až v renesanci. Od roku 1455 patří dům městu. V letech 1794 a 1817 proběhly úpravy v již klasicistním slohu. Na konci 19. století byla plánována novogotická přestavba, k její realizaci však nedošlo, k radnici byl pouze připojen sousední dvoupatrový dům. Jako radnice sloužila budova do roku 1991, dnes zde sídlí Galerie Tunklův dvorec.

Mariánský morový sloup
Mariánský morový sloup

Jednou z výrazných dominant zábřežského Masarykova náměstí je barokní mariánský sloup, pocházející z roku 1713. Pískovcový sloup byl postaven podle návrhu olomouckého architekta Václava Rendera, a to dílnou sochaře a kameníka Jana Sturmera. Morový sloup dal postavit zdejší sládek Karel Josef Počta, který pracoval v nedalekém pivovaru jako památku na morovou epidemii, která tehdy na Zábřežsku a okolí mohutně řádila. Byl postaven z maletínského pískovce. Vlastní sloup je uzavřen ve čtverhranné zahrádce vymezené kuželkovým zábradlím, ukončeným kamennou parapetní deskou. V nároží zahrádky jsou umístěny po všech stranách malé pilíře, na nichž figurují sochy svatého Rocha, svatého Šebestiána, svatého Jana Nepomuckého a svatého Floriána. Uprostřed zahrádky se tyčí velký sloup, vyrůstající rovněž ze čtvercového pilíře, na kterém je vytesán rok postavení sloupu (1713). Pod letopočtem je umístěn otvor, ve kterém je kytice a svíce na počest padlých morovou epidemií.  Na horní římse tohoto prvního pilíře vyrůstá další, již menší pilíř. Na něm se tyčí sloup, z něhož nahoře vyrůstá vytesaný podstavec, na kterém dominuje nejdůležitější a dílo celého sloupu, socha Panny Marie.

Kamenná kašna
Kamenná kašna

Cenným sochařským dílem na Masarykově náměstí je kamenná kašna z roku 1829. Její autor není znám. Kruhovou kašnu zdobí ženská figura, která z nádobky lije vodu. Na přední straně pilíře sochy je umístěn městský znak. Druhá, mnohem jednodušší kašna, se nachází na nádvoří zámku. Je vytesána z jednoho kusu maletínského pískovce a sloužila jako zdroj vody pro zábřežský hrad, který neměl obvyklou hradní studnu.

Náměstí Osvobození
Náměstí Osvobození

Přirozeným centrem Zábřeha bývalo odnepaměti horní (Masarykovo) náměstí lemované starobylými měšťanskými domy. S postupným rozvojem města se život začal přesouvat do jeho spodní části. Důležitým mezníkem při vzniku novodobého městského centra se stala úprava dolního náměstí (náměstí Osvobození) ve třicátých letech minulého století. Význam této části města vzrostl i výstavbou budovy okresního úřadu, dokončené v roce 1936 (dnes sídlo městského úřadu). Nejvýraznější budovou dolního náměstí je však bezpochyby zábřežské gymnázium. Historie nejstarší české střední školy na severozápadní Moravě se začala psát v roce 1896. Prvním ředitelem školy se stal historik a geograf František Kahlik. Výuka zpočátku probíhala v přízemním domku na dolním náměstí, který však vzápětí nedostačoval potřebám výuky. Přes překážky ze strany německého vedení obce se podařilo vyřídit stavební povolení a v roce 1898 se započalo se stavbou nové školní budovy. Dokončena byla o tři roky později. Prostředí zábřežského gymnázia mělo nepochybně vliv i na umělecký růst Kahlikova syna, pozdějšího hudebního skladatele, Václava Kálika. Pamětní deska připomínající jeho zábřežské působení je umístěna nad bočním vchodem do gymnázia na ulici 28. října.

Historické objekty v okolí Zábřehu

Šubrtova kaplička
Šubrtova kaplička

Poutní místo Šubrtova kaplička je vzdálené asi dva kilometry od Zábřeha při cestě do Nemile. Historie tohoto místa se začala psát kolem roku 1750. Tehdejší majitel pozemku Jan Schubertzde umístil malovaný obrázek. Brzy začalo k obrázku putovat množství lidí a začali se šířit zvěsti o zázračných uzdraveních. Postupem času se zde scházelo velké množství poutníků a tato tradice se uchovala až do poloviny minulého století.

Renesanční tvrz v Nemili
Renesanční tvrz v Nemili

Renesanční tvrz Nemile u Zábřehu je dobrým příkladem šlechtického sídla počínajícího novověku, které už sice postrádá opevnění, ale ještě nepřešlo do vývojové fáze zámku. Za svoji současnou podobu vděčí tvrz jednak tomu, jak byla na počátku 17. století zbudována, jednak svému současnému majiteli, který se stará o její obnovu. Čas od času či po předchozí dohodě je nemilská tvrz přístupná veřejnosti, takže se může stát zajímavým tipem na výlet.

Hrobka Bukůvků v Postřelmově
Hrobka Bukůvků v Postřelmově

V obci Postřelmov je několik chráněných objektů, mezi nimiž nalezneme historickou památku – renesanční hrobku Bukůvků. Hrobka byla postavena roku 1592 Zikmundem Bukůvkou z Bukůvky a v kryptě jsou uloženy jeho ostatky spolu s ženou Barborou Okrouhlickou z Knínic a jejich dětí. Hrobka byla v roce 2005 nově opravena a má portál s pozoruhodnou reliéfní výzdobou a mistrovsky kovanou renesanční mříž. Památka je otevřena jen u výjimečných příležitostí, bývá zpřístupňována s výkladem ve Dnech evropského kulturního dědictví.

Zřícenina hradu Brníčko
Zřícenina hradu Brníčko

Brníčko je zřícenina hradu na kopci nad stejnojmennou obcí Brníčko 7 km od Zábřehu. Z mohutného hradu zajímavého typu (stupňovitě rozloženého na vrcholku hradního kopce) zůstaly zříceniny dvoupatrového paláce, věže, část zmíněné plášťové zdi, kusy parkánové hradby, příkopy a valy.  První zmínka o hradu pochází z roku 1356. Dle typologie lze Brníčko zahrnout mezi hrady s plášťovou zdí, tedy bezvěžový typ. Zalamovaná, 2 metry silná hradba, na nejslabší jižní straně hradu v 15. století posílená třemi masivními pilíři, byla základním obranným prvkem hradu. K severovýchodní straně hradby přiléhal troj prostorový palác, později na jižní straně rozšířený. Další, blíže prozatím nedatovaná budova, stávala na jihozápadní straně hradního jádra.   Dodnes se dochovaly vysoké zdi severovýchodního paláce, tři mohutné pilíře opevnění, pilíř, který kdysi podpíral dřevěný most, valy a příkopy a skromnější střepy zdí ostatních součástí hradu.  Nejbližší přístup na zříceninu je možný ze vsi Brníčko po modré a červené značce. Nutno však počítat s 0,5 km dlouhým prudkým stoupáním.

Rychta v Kosově
Rychta v Kosově

Kosovská rychta je jednou z dominant v obci Kosov. Nachází se po levé straně silnice vedoucí ze Zábřeha do Lanškrouna. Byla postavena ve 30. letech 19. století v klasicistním stylu a dodnes jsou zde zachovány původní dispozice selského stavení. V červnu roku 1894 na kosovské rychtě pobývala spisovatelka Růžena Svobodová. Svoje dojmy postupně zpracovala a uveřejnila na pokračování ve významném pražském časopisu Rozhledy. Roku 2014 byla na rychtě ke 120. výročí jejího pobytu odhalena pamětní deska. Uvnitř budovy se nachází miniexpozice věnovaná životu a dílu Růženy Svobodové.  Rychtu je možné navštívit ve Dnech evropského kulturního dědictví.

Fara v Hoštejně
Fara v Hoštejně

Fara v Hoštejně je patrová jednoduše řešená samostatná budova. Společně s budovou kostela sv. Anny, starou školou a návrším, na němž se nachází zřícenina hradu Hoštejn a památník dokončení stavby železnice Olomouc – Praha, tvoří charakteristickou siluetu obce nad údolím Moravské Sázavy. V roce 2012 a 2013 proběhla celková rekonstrukce budovy fary, což po delší době umožnilo její celkové využití. Prostory v prvním patře jsou využívány především místní farností, v suterénu je umístněná expozice muzea. Muzeum naší dědiny představuje především exponáty spojené s běžným životem na vesnici ve dvacátém století. Původní fara tvoří doposud část přízemí popisované stavby. Především zachované klenutí v bývalé knihovně a spižírně významně ovlivňuje hodnotu popisované památky. Faru je možné navštívit ve Dnech evropského kulturního dědictví.