Významné osobnosti

Další slavnou osobností byl Jiří Tunkl (1455-1494) jeden z nejznámějších členů starého moravského panského rodu, jejichž panství patřila svého času k nejbohatším na severozápadní Moravě. Byl známý zejména díky založení velkého množství rybníků, z nichž se ale do současnosti dochoval pouze rybník Oborník v centru města. Svou první lásku našel v Zábřeze mimo jiné Jan Amos Komenský. Krásná a vzdělaná Magdalena Vizovská se narodila v nejstarobylejším domě ve městě – Pod Podloubím. Manželkou učitele národů se stala v roce 1618.

Jiří Strejc se narodil v Zábřeze roku 1536 v bratrské rodině. Jako dvacetiletý odchází roku 1556 do bratrského domu a školy v Mladé Boleslavi, kde se učí a posluhuje. V roce 1560 je poslánna univerzitu do pruského Královce (dnešní Kaliningrad) a další rok do Tübingenu v Bádensku na luterskou vysokou školu. Z Tübingenu si odnáší výbornou znalost němčiny a latiny a také znalost Kalvínova učení, ke kterému po celý život tíhne. Po letech se vrací do Mladé Boleslavi a je vysvěcen na jáhna a roku 1567 na kněze a ustanoven správcem sboru v Hranicích. Roku 1577 byl na synodě v Holešově zvolen do úzké rady jako konsenior a také pro své vynikající znalosti povolán k účasti na překladu a vydání Bible kralické. Svěřen mu byl překlad žalmů. Žalmy ve zveršování Jiřího Strejce dosáhly výjimečné obliby. I v současnosti jsou při bohoslužbách zpívány žalmy v jeho úpravě. Jiří Strejc měl z prvního manželství čtyři syny a dvě dcery a z druhého manželství syna Daniela a dceru Zuzanu. Jiří Strejc zemřel 22. ledna 1599 v Židlochovicích.

Narodil se ve Zvoli a pocházel z početné rodiny místního rolníka. Stal se významným advokátem a aktivním představitelem českého národního života na Zábřežsku. Jeho příchod znamenal výrazné oživení českého národního života na celém Zábřežsku. Střediskem české menšiny v Zábřehu se od roku 1882 stala Občanská beseda. Beseda pořádala různá představení, výlety, sbírky, koncerty a jiné akce. V roce 1885 získal Indra místo ředitele Občanské záložny – peněžního ústavu, který podporoval české národní snahy. Občanská záložna podpořila vznik několika českých škol v blízkém okolí, mateřské školky na Valové a z dvaceti procent pokryla i náklady na výstavbu zdejšího gymnázia.

Stejně jako otec, i syn Richard byl schopným advokátem a vůdcem české menšiny. Zasloužil se o založení místních českých novin – Moravského severu. Po skončení 1. světové války byl jmenován prvním českým starostou, po němž je pojmenována jedna ze zábřežských ulic.

Dcera Kašpara Pivody, nejprve studovala u strýce Františka v Praze, aby později vynikla jako koloraturní pěvkyně u opery v Poznani, Saské Kamenici, Rize a Cáchách. Nějakou dobu byla členkou pražského Národního divadla, po strýcově smrti převzala vedení jeho školy.

Nejslavnější je bezpochyby Jan Eskymo Welzl (1868–1948), polární lovec, cestovatel, dobrodruh a zlatokop. Jako námořník proplul všemi oceány, pěšky cestoval přes Sibiř až na Novosibiřské ostrovy, kde se stal náčelníkem Eskymáků. Podle jeho neuvěřitelných historek vyšla celá řada knih, které mu zajistily nesmrtelnost. Do Zábřeha se naposledy vrátil v roce 1928, pak znovu odjel a zemřel ve svých 80 letech na Aljašce. Pochován je v Dawsonu na zlatokopeckém hřbitově.

Regionální historik a zábřežský archivář se narodil 1. října roku 1868 v Litovli. Ve dvaceti letech se přestěhoval do Zábřehu. V roce 1898 mu bylo nabídnuto místo městského tajemníka. Historie města jej zaujala natolik, že začal sbírat dokumentární materiály v místním, ale i brněnských, pražských a vídeňských archivech. Po dvacetiletém úsilí a publikování dílčích výsledků v regionálním tisku dokončil v roce 1911 obsáhlou monografii o dějinách Zábřehu. Tiskem vyšla publikace až po válce vlastním nákladem a za finanční podpory továrníka Hermanna Basse. Leopold Falz opustil místo tajemníka v roce 1912 a začal se věnovat obchodování s uhlím a lihovinami.

Zakladatelem velmi vlivného rodu textilních podnikatelů se stal další významný občan Zábřeha, Wilhelm Brass (1819–1897). V roce 1856 založil firmu na předení a barvení bavlny a po celé monarchii se proslavil vynálezem turecké červeně. Jeho syn Hermann Brass (1855–1938) se vedle práce v továrně věnoval zejména prosazování německých zájmů. Stál u vzniku významných německých spolků, několika německých škol a evangelického kostela.

Ze Zábřeha pocházel i přední severomoravský buditel, vynikající pedagog, historik a geograf František Kahlik (1854–1908). Založil první českou střední školu na severozápadní Moravě. Nové matiční gymnázium v Zábřeze, které vybudoval doslova od základů, také léta řídil. Mimořádné kulturní prostředí zábřežského gymnázia mělo nepochybně vliv i na umělecký růst Kahlikova syna, pozdějšího hudebního skladatele Václava Kálika (1891–1951). Se zábřežským gymnáziem je spjat také historik Moravy Rudolf Dvořák (1861–1919). Jeho hrob najdete na místním hřbitově, stejně jako hrob prvního ředitele gymnázia Kahlika.

Svou bohatou pedagogickou a veřejnou činností se zapsal do dějin českého školství. Působil jako ředitel měšťanské školy v Zábřehu a později jako okresní inspektor. Působil v zábřežské tiskárně, kde se tisklo mnoho příspěvků, některé napsal František. Pedagogickou a osvětovou literaturu i překládal. Hojně rovněž přispíval do denního tisku. V roce 1922 byl zvolen do senátu za Čs. Národně socialistickou stranu. V roce 1932 odešel do penze, kde se zabýval přípravou učebnic (elementárního čtení, psaní na stroji) a psal populárně naučnou literaturu pro mládež. Po Okupaci Zábřeha byl Merta zatčen. Poté se uchýlil do Litovle a pak do Brna, kde zemřel.

Vyučil se typografem. Dlouholetý ředitel Společenské knihtiskárny v Zábřehu, kde působil více než třicet let. Za jeho vedení závod dobře prosperoval. Kromě běžného tiskařského sortimentu, plakátů, pozvánek apod. se tu tiskly také časopisy a knihy, některé s vlastním nákladem. V roce 1900 při této tiskárně byl založen týdeník Moravský sever výkonným redaktorem byl Tollner. A. Tollner se při vyčerpávající práci v tiskárně po celý svůj život aktivně podílel na čilém národním, hospodářském a kulturním životě města Zábřeh. Zemřel v Zábřehu a je tu i pohřben.

Další osobností byl Joža Malý (1875 – 1965) zakladatel prvního českého knihkupectví v Zábřehu. Významný činovník v obci sokolské, v roce 1945-47 byl starostou města.  Vyučil se v Brně knihkupcem a po krátké praxi se vrátil do Zábřeha s úmyslem založit první české knihkupectví na severní Moravě. Přes odpor místních Němců získal potřebnou koncesi a v červnu 1899 otevřel knihkupectví, které se záhy stalo centem českého kulturního a politického života. Spolu s několika přáteli se v roce 1899 zasloužil o založení Společenské knihtiskárny v Zábřehu a při ní i významného pedagogického nakladatelství. V roce 1900 stál u vzniku časopisu Moravský sever.

Vynikající hudebník, dirigent, zakladatel a sbor mistr Pěveckého sboru severomoravských učitelů. Učiteloval na školách v Cotkytli, Rájci, Krumpachu a v Zábřehu. Pak nastoupil dívčí měšťanské školy v Lošticích. Od roku 1919 byl ustanoven ředitelem v měšťanské škole v Postřelmově, kde působil 10 let. Od roku 1928 a ž do odchodu do důchodu řediteloval na dívčí měšťanské škole v Zábřehu. Podnikal několik koncertních turné nejen v Čechách a na Moravě ale i ve světě.

Narodila se do rodiny advokáta Emila Fleischmanna. Německá píšící básnířka terezínského ghetta, malířka a sochařka. Narodila se zde 28. prosince 1889 v rodině advokáta dr. Emila Fleischmanna. Již od mládí psala pro sebe a své přátele verše vyznačující se bohatou obrazivostí a citovostí, v této zálibě pokračovala i po roce 1912, kdy se provdala za olomouckého továrníka Emanuela Groaga. Po svatbě se aktivně zapojovala do olomouckého veřejného života (výchovné a dobročinné aktivity, podpora nezaměstnaných dělníků, péče o chudé sirotky), pracovala pro Mezi-národní Červený kříž. Po nacistické okupaci byla pro svůj židovský původ vystavena rasové perzekuci a na podzim 1942 byla i s man-želem a synem deportována do Terezína, kde působila jako sestra.

Budovatel tradice a renomé známého zábřežského knihkupectví. Získával knihkupeckou praxi postupně v Měníku, Novém Bydžově a nakonec zakotvil jako účetní v knihkupectví Joži Malého v Zábřehu. Patka dokázal velmi rychle zastoupit Jožu Malého, který byl pro svoje rozsáhlé společenské a politické aktivity v knihkupectví často nepřítomen. V roce 1923 se stal spolumajitelem firmy a v roce 1929 ji převzal do samostatného vlastnictví. Jeho krámek se stal místem schůzek, na nichž se hovořilo o literatuře, politice i denních událostech ve městě, prodávali se zde vstupenky na různá kulturní vystoupení apod.

V Litomyšli se vyučil obchodníkem. Když vypukla světová válka, musel narukovat do armády. Při první příležitosti přeběhl k Rusům. Medek ve svých válečných vzpomínkách Pouť do Československa věnoval mladému Švédovi celou kapitolu. Doslova se tam píše: ,,Vojáček Švéda byl z nejskvělejších českých lidí, jaké jsem potkal za světové války na cestě do Československa“. Památné bitvy u Zborova 2. července 1917 se Švéda zúčastnil jako poddůstojník. Ve chvíli kdy bylo vítězství na dosah, padl. Později na jeho domku byla odhalena památeční deska.

Vyučil se typografem. Na zábřežském gymnáziu poté odmaturoval. Absolvoval vojenskou akademii a stal se důstojníkem. Musel se bránit obviněním, že neoprávněně kritizuje současné vojenské i politické vedení. Byl prozatím uveden do funkce náhradního velitele čety pěšího praporu v Benešově. Vzhledem k tehdejšímu politickému vývoji v Československu se však dostal do nezáviděníhodného postavení ideově problematického důstojníka lidově demokratické armády a po únoru 1948 byl také hned postaven mimo službu. Stal se členem ilegální protikomunistické skupiny. Tato skutečnost byla odhalena a spolu s ostatními členy byli odsouzeni k trestu smrti provazem.

Rudolf Pavlů se narodil 21. března 1989 ve Skaličce 32 (nově Na Drahách 7). Jeho otec Vilém Pavlů pocházel z Jedlí a matka Anna Marie Janků pocházela z Nemile. Rudolf Pavlů chodil do obecné školy ve Skaličce. Spolu se svým nevlastním bratrem Karlem Berkou museli narukovat do 1. světové války, odkud se vrátili jako invalidé. Rudolf Pavlů pracoval (v únoru 1921) jako kovářský pomocník na statku v zámku u majitele Cyrila Knoba. V září 1924 uzavřel v Hosticích sňatek s Emilií Krejčí, která také pocházela ze Skaličky. Dům, který v r. 1928 postavili, dostal č. 87 (nově Rudolfa Pavlů 6). V srpnu 1931 získávají domovské právo v Moravské Ostravě, on co by trafikant v Přívoze. V řadách odpůrců nacistického Německa se stal místním vedoucím skupiny železničářů v rámci ilegální KSČ v Ostravě. Byl důležitou spojkou při zajišťování ilegálních přechodů severomoravských vlastenců přes Ostravsko do SSSR. Přímo v trafice byl 13. prosince 1939 za ilegální činnost zatčen, gestapem vyslýchán a krutě mučen, aniž své spojence prozradil. Ve vězení na Senném vrchu za dva dny, dne 15. prosince 1939, zemřel. V roce 1946 mu byl prezidentem republiky udělen Československý válečný kříž „In memoriam“. V roce 1950 byla v souvislosti s přičeleněním Skaličky, jako městské části do Zábřehu, pojmenovaná jedna z ulic na památku Rudolfa Pavlů.

Populární moravský průkopník amatérského letectví. Vyučil se zámečníkem, ale zřídil si v Zábřehu autodílnu, ale však později se stal učitelem v autoškole. Jeho celoživotní láskou bylo létání. Při sestrojení svého prvního letounu se mu podařilo uletět jen několik desítek metrů. Při sestrojení druhého letadla se už však vznášel nad Zábřehem. 1932 se podrobil pilotní zkoušce. Nyní si už mohl splnit sen – obletět celou republiku. Další činnosti znemožnila okupace a válka. Po válce na svoji lásku k létání nezapomněl. V poválečné akci UNRRA získal dvoumístné pozorovací letadlo. Zaměřil se na konstruování a zalétávání bezmotorových větroňů, tzv vírníků. V Brně za svoje zásluhy a rozvoj letectví mu bylo uděleno čestné členství. O 3 roky později umírá v egyptské Alexandrii.

Osobností nadregionálního významu je bezpochyby politik a ekonom Josef Macek (1887–1972). V 50. letech byl zbaven čestného občanství za svůj odpor ideologii komunistické strany, bylo mu vráceno v roce 1993. Působil jako řádný profesor na Vysoké škole obchodní v Praze a po své emigraci do USA také na univerzitě v Pittsburghu.

Svou pamětní desku v podloubí zábřežského muzea má zasloužilý hrdina dvou světových válek, generálmajor in memoriam Karel Lukas (1897–1949). Byl také velkým znalcem a milovníkem umění a muzeu věnoval svou rozsáhlou sbírku grafik Václava Hollara.

Studoval na gymnáziu a filozofické fakultě (obor čeština-němčina). Se stal středoškolským profesorem. Učil ve Strážnici, v Brně a na gymnáziu v Zábřehu, kde působil s přestávkou až do roku 1931. Byl vynikajícím učitelem češtiny, znalcem divadla a režisérem ochotnických představení. V Zábřehu založil šachový klub Morphy. Přičinil se o založení Ligy proti tuberkulóze. V roce 1906 založil měsíčník, časopis českých šachistů později taky vydal učebnici Královské hry šachy a vydal teké některé příručky pro začátečníky. Své učitelské působení ukončil v Praze, kde byl ředitelem.

Partyzánský velitel, který studoval krátce na právnické a poté filozofické fakultě v Praze. V roce 1935 složil zkoušku učitelské dospělosti a začal učit v Postřelmůvku – 1937, zde však učil krátce a zakotvil na obecné škole v Písařově. V roce 1941 se zapojil do Národního sdružení československých vlastenců (ilegální odbojová organizace). Po prozrazení byli zatčeni, ale Háječek uprchl do bunkru. Postavil se do čela partyzánské skupiny tzv. Balalajka. Poté se stal velitelem 1. Partyzánské čety severomoravských partyzánů. V roce 1944 se jeho skupina dostala do obklíčení, všem se z obklíčení podařilo uniknout, avšak on sám padl. Po válce byli pozůstatky dovezeny do Zábřeha. Na místě Háječkovy smrti byl v roce 1961 odhalen kamenný památník.

Vystudoval obchodní akademii a poté pracoval jako účetní ve mlýně. První organizovaná ilegální skupina vyrůstala v Zábřehu z příslušníků mladé generace, většinou odchovanců Sokola nebo skautingu, kteří se scházeli i přes zákaz a pořádali různé výlety. V roce 1941 vznikla pod názvem Národní sdružení československých vlastenců jednotná odbojová organizace. Nejvýznamnější první akce byla sbírka na podporu rodin nacisty postižených občanů. Když byla organizace v roce 1944 prozrazena, přešlo se k zatýkání. Tůma se, ale schovával. Při převzetí mj. dalekohledy zaslané sem z Prahy, byli spolu s Tannertem zastaveni civilní hlídkou gestapa, která slídila po partyzánech. Došlo k přestřelce a podle slov Tannera se Tůma sám zastřelil.

Rodák ze Zábřehu, mikrobiolog, lékař a zakladatel Biologického ústavu ČSAV. Prokop Málek (1915 – 1992) bratr Ivana Málka, zábřežský rodák, významný chirurg a vědec s rozsáhlou vědeckou a publikační činností, zakladatel transplantačního programu.Za práci o antibiotikách obdržel v roce 1945 Státní cenu.

Prezident Československé republiky, sociolog a právník byl zvolen čestným občanem města Zábřeha v roce 1936.

Působil od roku 1888 v městské radě a pak v letech 1892 – 1905 byl starostou města. V roce 1905 byl zvolen čestným občanem města. Brigádní generál

Působil po roce 1918 jako zkušený důstojník v naší armádě Čestné občanství města získal v roce 1947. Leopold Falz se stal Čestným občanem  v roce 2001. Původem Němec, ale dobře ovládal češtinu a byl loajální úředník. Sepsal knihu „Geschichte der Stadt Hohenstadt“ ( Dějiny města Zábřeh).

Studoval na zábřežském gymnáziu a pak grafickou školu v Olomouci. Desítky let byl spolupracovníkem regionálních novin. V roce 1957 spoluzakládal vlastivědný sborník Severní Morava, v roce 1961 byl spoluzakladatelem a pak dlouholetým členem redakční rady měsíčníku Průvodce kulturou Zábřeha. Jeho okupační dějiny, které zůstaly v rukopise a přehled dějin města Zábřeh (725 let města Zábřeh, 1979). Z jeho archívu byly instalovány v Zábřehu, Šumperku a Mohelnici výroční výstavy týkající se J. E. Welzla. Těsně po válce založil myslivecké sdružení, kde byl předsedou. Za zásluhy o kulturní společenský život byl  v roce 2001 jmenován čestným občanem Zábřeha.

Zábřežskou rodačkou byla také výtvarnice Lída Novotná (1922–1986) známá především návrhy kostýmů pro televizní inscenace. Svými návrhy se podílela na spoustě filmů předních československých režisérů (K. Kachyňa, L. Lipský, Z. Podskalský, …) a v roce 1985 získala Cenu českých dramatických umělců za kostýmové návrhy pro inscenaci Džamila. Její práci můžeme obdivovat v televizních filmech Ikarův pád, Tažní ptáci či televizních inscenacích oper a operet Hubička, Jakobín, Prodaná nevěsta, Netopýr, Polská krev. Jako poslední práci pro televizi přijala opět nabídku Františka Filipa na kostýmní návrhy k seriálu Cirkus Humberto.

Vystudoval klasickou filologii, řečtinu a latinu kterou společně s češtinou učil v Zábřehu. Podílel se rovněž na veřejném, kulturním a spolkovém životě města, zvláště aktivně v Sokole. 1924 odešel i se svojí rodinou ze Zábřeha do Prahy (tam jeho syni pokračovali ve studiu) kde působil na dívčím reálném gymnáziu a věnoval se i překladatelské činnosti.

Studoval na lékařské fakultě v Praze, ale odpromoval až po válce. Specializoval se na chirurgii a nastoupil do nově založeného Ústavu klinické a experimentální chirurgie v Praze. 1957 byl jmenován docentem, 1858 doktorem věd a 1966 profesorem Karlovy univerzity. Zabýval se transplantací a zároveň o založení celostátního transplantačního programu. Za práci o antibiotikech v roce 1945 obdržel Státní cenu. Popularizoval medicínu a přírodní vědy.